Rodokmen Jakuba Jana Ryby

Schéma rodu vypracované Ing. Ivanem Hoyerem je sestaveno podle údajů sdělených ve vlastním životopise samotným Rybou a podle dalších, později získaných informací. V rodokmenu nejstaršího Rybova syna dr. Josefa Arnošta Ryby není uvedena dcera Rozalie Zumberské z prvního manželství, jménem Rozalie, již Josef Arnošt adoptoval. Zemřela však, podobně jako její dvě nevlastní sestry, svobodná a bezdětná.

Podívejte se na rodokmen

Pro podrobnejší rodokmen nás prosím kontaktujte.

Potomci Jakuba Jana Ryby

Ryba se stal třináctkrát otcem. První dva synové Ambrož Jakub (7. 12. 1791–6. 4. 1796) a Jakub Josef (23. 6. 1793–15. 2. 1795) zemřeli v dětském věku. První na „bouly v krku“ a druhý na spálu.

Třetí syn Josef Jakub Jan Arnošt (21. 3. 1795–1. 3. 1856) vystudoval filosofii, poté medicínu, působil na oftalmologické klinice profesora Högra, stal se stavovským očním lékařem a v letech 1848–9 byl dokonce děkanem lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Oženil se s vdovou Rozalií Zumberskou, rozenou Veselou, adoptoval její dceru Rozalii a stal se otcem dalších tří dcer a nejmladšího syna Josefa Mikuláše, který se stal lékařem. Ten však zůstal svobodný. Z dětí Josefa Arnošta založila rodinu pouze Gabriela (22. 12. 1850–3. 12. 1927), jejíž manžel František August Slavík sepsal mj. také Rybův životopis a vydal jeho rodinný deník.

Čtvrtý Rybův syn Vilém Josef Alexander Prosper (16. 3. 1797–30. 7. 1822) studoval v Plzni a v Praze, ale pro svoji nezkrotnou povahu, nevydržel dlouho na jednom místě. Po smrti otce převzal školu, vedl ji však nesvědomitě, marnotratně utrácel a tím jen trápil svoji matku i své sourozence. Nakonec se v Terezíně nechal naverbovat k regimentu artilerie (dělostřelectva) a zdálo se, že bude se svým novým stavem spokojen. Prodělal tažení v Savojsku v r. 1820, ale na případné polepšení a návrat domů mu již nezbyl čas, a tak tento vzdělaný, do jisté míry jistě schopný Rybův syn, poznamenaný však bohémsky nezkrotnou povahou, zemřel na tyfus daleko od svého domova v nemocnici San Spirito ve Veroně 30.7.1822. Bylo mu pouhých 25 let.

Pátým Rybovým potomkem byla první dcera Terezie Kateřina Anna (20. 11. 1798–28. 10. 1799), která však zemřela na neštovice.

Šestý potomek, již pátý syn Václav Jakub Prosper (29. 2. 1800–24. 6. 1863) byl knihkupcem a zařídil si v dnešní Karlově ulici na Starém Městě Umělecký závod. 10. 11. 1839 se oženil s Terezií Zimmerovou (1806–1848), byli však zřejmě bezdětní.

Sedmé dítě, druhá Rybova dcera Anna Terezie (28. 3. 1802–10. 11. 1803) „zemřela na chřadnutí, ježto dostala skrze neopatrnost chůvy.“

Osmé dítě, třetí dcera Filipina Terezie Anna (3. 10. 1803–13. 12. 1860) se provdala za Františka Burdu, správce arcibiskupského velkostatku v Novém Rychnově, ale jejich obě děti zemřely v dětském věku.

Devátým potomkem byla již čtvrtá dcera Marie Rozalie Anna (3. 9. 1805–?), vdala se za Pavla Schwinga, lesníka  v hraběcích službách v Panenských Břežanech a měla devět dětí. Desáté dítě, Rybův šestý syn František Jakub Januar (21. 10. 1807–21. 10. 1807) zemřel v den svého narození. V pořadí jedenáctým potomkem, byla pátá dcera Klementina Anna (26. 8. 1808 – ?), která se provdala za bratra Pavla Schwinga Matěje, lesníka tamtéž, a měla s ním čtyři děti.

O předposledním potomkovi a Rybově posledním synovi Jakubu Janu Filipovi (21. 9. 1810 – ?) nevíme téměř nic. Měl být hospodářským úředníkem a zemřel v mužném věku. Posledním Rybovým potomkem byla dcera Anna, která se 1. 7. 1813 kvůli nešťastnému pádu matky narodila mrtvá. Ze sedmi Rybových dětí, které se dožily dospělosti, tedy založily rodiny pouze čtyři – syn Josef Arnošt a dcery Filipina, Marie a Klementina. Linie rodu pokračuje až dodnes v potomcích dvou nejmladších Rybových dcer.

V generaci Rybových vnuků se vyskytuje jediný s příjmením Ryba, a sice nejmladší potomek Josefa Arnošta MUDr. Josef Mikuláš. Jedinečnou možnost předat jako jediný Rybovo příjmení další generaci však nevyužil. Zůstal svobodný a potomky neměl. Svého otce téměř nepoznal, neboť se narodil čtyři roky před jeho smrtí. Matka mu však umožnila jít v jeho stopách a vystudovat lékařskou fakultu. Promoval zde roku 1878. Zprvu působil jako externista ve Všeobecné nemocnici, pak vstoupil do armády, kde setrval až do odchodu do penze v r. 1914. Roku  1918 podal žádost o přijetí do československé armády, kam byl v následujícím roce jako vojenský penzista skutečně přijat. Do poznámky v přihlášce napsal: Můj otec: Josef Ryba byl profesorem okulistiky na Karlo-Ferdinandské universitě v Praze (zemřel 1856). Můj děd Jakub Jan Ryba, byl učitelem v Rožmitále, známý český komponista a spisovatel (zemřel 1815). Podle kvalifikačních listů byl Josef Mikuláš družné povahy, obětavý, bezúhonný, s velkou chirurgickou praxí. Bydlel ve Vídni, ale zemřel 9. 7. 1929 v bývalém Thunovském zámečku ve Staré Ledči, která je dnes součástí Ledče nad Sázavou. (Více jsme se o něm mohli dočíst v bulletinu na rok 1992.)

Také do osudů Rybovy rodiny zasáhla 2. světová válka. Dcera Josefa Arnošta Gabriela se provdala za Františka A. Slavíka. Jejich syn PhDr. RNDr. František Slavík, mineralog a geolog, rektor Karlovy univerzity, byl vězněn v několika koncentračních táborech. Jeho manželka Ludmila, roz. Kaplanová, zemřela 17. 2. 1943 v jednom z nich – v Rajsku u Osvětimi. Rod nejstaršího Rybova syna Josefa Arnošta končí již třetí generací – režisérem Gabrielem Hartem. Rybově nejstarší dceři Filipině zemřeli oba potomci (dcera a syn) v dětském věku. Pokračování rodu až do současnosti zajistily dvě Rybovy nejmladší dcery – Marie a Klementina, provdané za dva bratry – Pavla a Matěje Schwingovy. Rod Marie je značně rozvětvený. Známe potomstvo jejích dětí: Marie, provdané Kohlmünzerové a MUDr. Karla Schwinga. Také rod nejmladší Rybovy dcery Klementiny je na potomstvo bohatý. V schématu sledujeme potomky její dcery Klementiny, a to především rod Huberta Pelikána a jeho bratra Jana Antonína. Díky spříznění Rybova rodu s rodem Schwingů a Pelikánů, objevuje se v jeho potomstvu řada lékařů a lesníků. Frekvence, s jakou se v Rybově rodě tato dvě povolání vyskytují, je více než nadprůměrná.