Rybovo jméno aneb Stále to říkáme špatně

Říkáme-li (píšeme-li) jméno jakékoliv historické či žijící osobnosti, měli bychom si dávat dobrý pozor na jeho správnou podobu. Nikomu z nás by se nelíbilo, kdyby kdokoliv z jakýchkoliv důvodů komolil naše jméno či příjmení. Jsou však osobnosti, jejichž jména to snad doslova přitahují. A Ryba je mezi nimi na jednom z prvních míst. Kdybychom chtěli procentuálně vyjádřit, kolik Čechů říká jeho jméno dobře a kolik špatně, došli bychom k velmi bolestnému závěru. Většina totiž vlastně ani neví, jak se Ryba správně jmenoval. Někomu přijde docela malicherné se tím zabývat, neboť tvrdí, že je to jedno. Avšak znalost správného pořadí jmen tak významné osobnosti, jakou dnes Ryba bezesporu je, by již měla být samozřejmostí.

Ryba byl v Přešticích, kde se narodil, pokřtěn jmény Jakub Šimon. Zprvu používal jen své první jméno Jakub. Tak mu říkali rodiče, tak jej oslovovali jeho přátelé, jeho manželka. Až v druhém díle školního deníku, tedy až v Rožmitále, začal užívat i druhého jména Jan, které však při křtu nedostal. Jeho původ je nejasný. Může se jednat o jméno po otci, neboť ten byl pokřtěn Jakub Jan, nebo o jméno biřmovací. Ryba byl biřmován v Nepomuku, tam se však biřmovací matriky z této doby nezachovaly. Ať  je původ jména Jan jakýkoliv, jistotou zůstává, že se nejedná o křestní jméno. Ryba nikdy nebyl Jan a nikdo jej tak nikdy neoslovoval.

Rybova jména dodnes přehazují i významné osobnosti kultury, hudebníky nevyjímaje. Bohužel i ve sdělovacích prostředcích – v tisku, v rozhlase i v televizi, ba i v odborných publikacích autoři stále ještě setrvávají ve svém omylu a nemohou se ho zbavit. Někdy nám až připadá, že lidé vůbec neposlouchají, neboť v zápětí po vysvětlení už se zas vracejí do svých zajetých kolejí se slovy: „My to tak máme zažité, nám se to lépe vyslovuje. Na to si nezvykneme.“ Snad si ani neuvědomují, že tady přeci nejde o žádný zvyk, ale o hodnověrnost údajů, které nám jdou z úst. Jaký mohu mít vztah k osobnosti, u níž si ani nepamatuji správné jméno? Dokazuje to řada novinových článků, v nichž v nejlepším případě je to všude špatně a v tom horším jednou tak a jednou tak. Každá historická osobnost má právo na podávaní věrohodných, pravdivých údajů o ní samé. Jméno je tím prvním, čím bychom měli začít!

Rybova podoba

Rybovu podobu neznáme. Pravděpodobně nenosil plnovous. Móda jeho doby velela, aby muži měli hladké tváře, plnovous by byl považován za něco exotického. Tak vykládá spisovatel R.R. Hofmeister v  knížce o Rybovi "Uštvaný Genius", že jen z náhlého rohodnutí, aby se lišil od rožmitálských, odložil břitvu a tváře si nechal zarůst. Břitvu vzal až osudného dne 8. dubna 1815, ale co nástroj smrtící. Tento obrázek Rybův nakreslil pro Národopisnou výstavu roku 1895 Gustav Pták pro galerii podobizen starých kantorů ve školském pavilonu. Máme v tom případě stejnou obdobu jako při podobizně Husově nebo Máchově. Rybovi potomci nemohli k tomu přispět žádnou památkou na svého předka.