Rožmitál pod Tremšínem, působiště Jakuba Jana Ryby

Město zasazené do překrásného údolí pod brdskými vrchy, s nádhernými lesy a rybníky a bohatou a slavnou historií, proslavil především právě hudební skladatel, kantor a národní buditel Jakub Jan Ryba.

Rožmitál pod Třemšínem leží v široké a mělké kotlině obklopené podkovou brdských lesů 45 km východojihovýchodně od Plzně, 80 km jihojihozápadně od Prahy, 100 km severně od Českých Budějovic a 17 km jihozápadně od Příbrami. Původně náležel Rožmitál k Prácheňskému kraji a okresu Blatná, poté, do roku 1960, k Plzeňskému kraji. Nyní leží ve Středočeském kraji a je jednou z nejsevernějších výsep Českobudějovické diecéze. Nachází se na rozmezí tří krajů - Středočeského, Jihočeského a Plzeňského a také na rozmezí tří diecézí - Pražské, Českobudějovické a Plzeňské. Dnes tu žije 4384 obyvatel.

Historie města sahá až do 13. století. Do roku 1967 zahrnoval nynější Rožmitál pod Třemšínem pouze současné město, neboť osada Starý Rožmitál byla osadou samostatnou a historicky mnohem starší než město samotné. V prvních latinsky psaných zprávách je osada uváděna pod názvem Antiqua civitas – Staré město. Archeologické nálezy v okolí farního chrámu dokazují osídlení tohoto místa v mladší době hradištní, v 10. a 11. století. Místo bylo sídlem pánů Buziců, je osídlili spolu s Žebrákem, Valdekem, Litení, Drahlínem, Březnicí, Vranovicemi a Třemšínem. Mezi jmenovanými však Rožmitál zaujímá význačné místo, patří totiž k nejstarším.

Ve 13. století však toto místo přestalo vyhovovat jako sídlo pána krajiny, proto bylo přeneseno níže, na skalnatý pahorek uprostřed bažin. Zde vznikl blatný hrad se silnými zdmi, baštami a branami, opatřený na severozápadní straně velkým rybníkem. Snad podle š ípkových růží planě rostoucích v malebném údolí byl hrad nazván, tehdy podle módy německy, Rosenthal. Jeho podhradí se pak stalo zárodkem pozdějšího města. Svůj přídomek „pod Třemšínem“ získal Rožmitál, aby se odlišil od jiných měst stejného jména, až ve 20. století

kostelmalyFarní kostel Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále je nejstarší památkou města Rožmitála pod Třemšínem a dominantou Starého Rožmitála. Gotické portály, objevené při opravách kostela v 70. letech 20. stol., jsou odborníky datovány do let 1230 - 1240. Kostel byl tedy pravděpodobně postaven v první čtvrtině 13. století. Toto příhodné místo mohlo být i sídlem Buziců, erbu černé kančí hlavy, jejichž větev pánů z Třemšína obývala hrad na Třemšíně a jejichž pokračovatelé páni z Rožmitála založili ve 13. století v údolí blatný hrad. O dřívější podobě tehdy gotického kostela víme jen velmi málo. Byl postaven ve tvaru kříže, měl samostatnou zvonici, boční gotický vchod, byl obehnán hradbami s dvěma branami. Uzavřený areál dotvářel rozrůstající se hřbitov, později vznikla fara a kostnice (dnes kaplanka). Již od pradávna byl kostel zasvěcen Povýšení sv. Kříže a toto zasvěcení zpětně dokládá jeho starobylost.

V letech 1729-31 za působení faráře Václava Vavřince Hoffmistra Přeštického (†1737) byl kostel přestavěn do barokní podoby, zrušen boční vchod, rozšířen kůr, věž byla přistavěna k chrámové lodi. Zůstal jen tvar kříže, jejž má kostel dodnes, a zbytky žebrové klenby v kapli sv. Václava. Věž byla zakončena cibulovitou šindelovou bání.

Ke kostelu se kdysi přimykal starý hřbitov, jenž sloužil jako hřbitov farní do roku 1854. Tehdy byl pro nedostatek místa zrušen. Zřízen byl nový hřbitov, tentokrát dál od kostela. Starý hřbitov dnes připomínají jen závěsné desky a pomník faráře Šolleho. Bezezbytku zmizel a protože nebyl nikdy proveden soupis hrobů, už se nikdy nedovíme, kde byl kdo pohřben. Jakub Jan Ryba nebyl, na rozdíl od své ženy a 6 dětí, nikdy na tomto hřbitove pochován. Jeho ostatky byly přeneseny až na nově zřízený hřbitov v roce 1855.

Starorožmitálský kostel doznal od listopadu 1989 řadu velkých změn k lepšímu. Vedle nákladné rekonstrukce varhan byly státem investovány další nemalé finanční prostředky do oprav dalších částí mobiliáře - bočního oltáře sv. Václava s Božím hrobem, hlavního oltáře Povýšení sv. Kříže se všemi plastikami, oltářů sv. Františka, sv. Anny i Panny Marie. Za finančního přispění města proběhla též výměna oken, oprava střech a vnějších omítek kostela, fary a kaplanky. Celý areál je evidován jako chráněná kulturní památka.

Vedle starých gotických portálů datovaných do let 1230-40, dvou křtitelnic – kamenné ze 14. století a cínové z roku 1596 – a litinového náhrobníku z roku 1759 jsou největším skvostem kostela historické varhany, někdy též nazývané Rybovy, z roku 1750, dílo Martina Palečka z Netolic, na nichž v letech 1788-1815 hrával starorožmitálský regenschori Jakub Jan Ryba. Zasloužil se o ně starorožmitálský farář Antonín Platnýř (†1781, pohřben v chrámové kryptě), který shledal dosud zde sloužící varhanní pozitiv v žalostném stavu a rozhodl se k pořízení nového nástroje. Jím vyhlášená finanční sbírka na nový nástroj však nepřinesla očekávanou sumu, a tak se farář rozhodl zaplatit nový varhanní stroj sám. Stál jej 700 zlatých. Sám Antonín Platnýř se o nich zmiňuje jako o varhanách „velkých“, mají dva manuály, 11 manuálových rejstříku, 4 pedálové a spojku manuálů, v krásné pozdně barokní (rokokové) skříni je soustředěno více než 700, jak cínových tak dřevěných píšťal. Jejich tóny zvou po celý rok stovky návštěvníku k poslechu úryvku České mše vánoční J. J. Ryby a o Vánocích k účasti na štědrovečerní bohoslužbě spojené se slavným a jedinečným provedením této skladby.interier

Na starorožmitálské faře působila řada kněží, mezi něž k nejvýznamnějším patří Václav Hájek z Libočan, autor Kroniky české. Který zde farářoval v létech 1524-7. Od roku 1972 do roku 1978 byl v Rožmitále farářem P. PhDr. Miloslav Vlk, jenž zde byl zbaven souhlasu k vykonávání kněžské služby. I přes mnohé protesty celé farnosti mu byl souhlas vrácen až po deseti letech. V roce 1990, již jako českobudějovický biskup posvětil nové dva zvony farního kostela. Toho roku byl jmenován čestným občanem města. Je také jedním z významných členů Společnosti Jakuba Jana Ryby.

Zatímco je farní kostel Povýšení sv. Kříže dominantou Starého Rožmitála, dominantou města je bezesporu zámek, původně blatný hrad, založený na pahorku obklopeném močály v první polovině 13. století. Býval rozdělen mezi dva majitele. Na přelomu 14. a 15. století tu vedle Buziců (Lvů z Rožmitála) část hradu vlastnili i pražští arcibiskupové (od Arnošta z Pardubic po Konráda z Vechty), po nich pak Zmrzlíkové ze Svojšína. Neznámým způsobem pak Lvové z Rožmitála panství spojili a udrželi do roku 1525. Poté bylo panství majetkem Gryspeků z Gryspachu. V 16. století byl velký palác renesančně přestavěn a opatřen sgrafitovou výzdobou. Od roku 1622 do roku 1948 byl Rožmitál majetkem Pražského arcibiskupství. Po létech devastace je dnes majetkem společnosti Triniti Coop, jejímž podílníkem je i Pražské arcibiskupství. Celý objekt je již mnoho let v rekonstrukci a není přístupný veřejnosti.

Původnímu podhradí, dnes náměstí s městskou památkovou zónou dominuje městský kostel sv. Jana Nepomuckého. Původně barokní kaple sv. Jana Nepomuckého byla přestavěna v létech 1904-5 architektem J. Fantou v neobarokním slohu. V ochozu na kůru tohoto filiálního kostela se dochovala litinová deska s jedním z Rybových hesel: "Abys byl lepším, pozoruj denně tvé činy a zkoumej je." z roku 1852. Varhany pocházejí z roku 1905.

zamekmaly                    

 

 
Main page Contacts Search Contacts Search